O knize: 2024 / - Tak, tak... Nepřibližuj se ke mně... Egore, jaké triky? Děsíš mě! - zabrblala a postavila mi do cesty první židli, na kterou narazila. Je příliš pozdě... Jedním mávnutím ruky odletěla židle do pekla a já na ni stále zíral jako blázen, aniž bych uhnul pohledem. Chci ji, což znamená, že budu - budu křičet! – celá bušila, hlas se jí třásl, ale i přes to se Karina snažila zachovat tvář až do posledního. - Sakra, zvonilo mi v uších a ovládací senzory praskaly. Klidně můžu být distributorem elektřiny Už se nevzdálila, jen nehybně stála, sotva hýbala třešňovými rty, něco šeptala, nadávala, pravděpodobně jsem se přiblížil a stiskl jí hrdlo, čímž jsem ji donutil podívat se na mě. — To stačí, slyšíš mě? Slyšel jsi? — pokryla své rty panovačným, drsným polibkem, jako by uhasila svou dlouhodobou žízeň a pila život z Jančevské. Tady to je, můj prostor na jeden dotek...*** Jako dítě jsem byl beznadějně zamilovaný do přítelkyně svého strýce a po letech jsem si uvědomil, že nehodlám ustoupit…